Petrovy epištoly: náležejí k t. z v. obecným [katolickým] epištolám, protože nejsou určeny jen jednomu sboru, nýbrž obracejí se na celou církev.
1. Obsah I. Petrovy a její charakteristické výroky: Napomenutí k posvěcení života s ohledem na nekřesťany a na ubližování s jejich strany.
1,1-2,10: Všeobecný úvod:
1,1-2 adresa a pozdrav.
1,3-12 pisatel vzdává chválu Bohu za znovuzrození k živé naději i uprostřed utrpení. [Požehnaný Bůh, kterýž znovu zplodil nás 1,3.
Kteréhož neviděvše, milujete 1,8.]
1,13-21 napomíná k střízlivému, svatému životu, jenž by odpovídal skutečnosti vykoupení.
[Dokonale doufejte v té milosti 1,13.
I vy svatí ve všem obcování buďte 1,15.
Vědouce, že ne porušitelnými... 1,18.]
1,22-2,10 Křesťanský sbor v bratrské lásce je
domem duchovním a lidem Božím.
[Duše své očistili jste poslušenstvím pravdy
1,22.
Znovu zrozeni jsouce skrze živé slovo Boží
1,23.
Jako kamení živé vzdělávejte se v dům
duchovní 2,5.
Vy jste rod vyvolený 2,9.] 2,11-3,12: Zvláštní napomenutí ke křesťanskému životu uprostřed pohanstva.
2,11-12 všeobecně.
[Obcování své mezi pohany majíce dobré 2,11.]
2,13-17 vůči státu.
[Poddáni buďte všelikému lidskému zřízení 2,13.
Jako svobodní 2,16.
Všecky ctěte 2,17.]
2,18-25 jak se mají chovati otroci podle příkladu Kristova.
[Poddáni buďte ve své bázni pánům 2,18.
I Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad 2,21.
Kterýž hříchu neučinil 2,22.
Jehož zsinalostí uzdraveni jste 2,24.
Neboť byli jste jako ovce bloudící 2,25.]
3,1-7 jak se mají chovati mužové a ženy.
[Skrze pobožné obcování žen bez slova získáni 3,1.
Ozdoba budiž ne ta zevnitřní 3,3.]
3,8-12 výzva k bratrské lásce vůči všem.
[Neodplacujte zlého za zlé 3,9.]
3,13-5,14. Posvěcování života i uprostřed utrpení, způsobeného pohany.
3,13-22 s dobrým svědomím podle příkladu Ježíše Krista.
[Pána Boha posvěcujte v srdcích svých 3,15.
Hotovi vždycky k vydání počtu 3,15.
Majíce dobré svědomí 3,16.
Lépe, abyste, dobře činíce, trpěli 3,17.
I Kristus za hříchy trpěl, spravedlivý 3,18.
Kristus těm, kteříž jsou v žaláři, duchům, kázal 3,19.
Křest, modlitba k Bohu o dobré svědomí (Žilka) 3,21.]
4,1-6 Boj proti tělu ve smyslu Kristově.
[Proto je zajisté i mrtvým kázáno evangelium 4,6.]
4,7-11 modlitbou a vzájemnou službou.
[Všemu se přibližuje konec 4,7.
Láska přikryje množství hříchů 4,8.
Jeden každý vespolek sobě přisluhujte 4,10.] 4,12-19 utrpením pro Krista, jež je ctí.
[Z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se 4,13.]
5,1-11: Povinnosti starších a mladších.
[Paste stádo Boží 5,2.
Když se ukáže kníže pastýřů 5,4.
Bůh pyšným se protiví 5,5.
Pokořte se pod mocnou ruku Boží 5,6.
Všelikou péči svou uvrhnouce na něj 5,7.
Bůh všeliké milosti dokonalé vás učiň 5,10.] 5,12-14: Závěrečný pozdrav.
2. Vznik I. Petrovy. Thematem této první epištoly Petrovy, jak už bylo naznačeno, je křesťan a křesťanská obec v utrpení. Účelem listu bylo povzbuditi křesťany, bývalé to pohany [1,14.18; 2,9-10; 4,3-4], kteří se teprve nedávno obrátili ke Kristu [sr.
1Pet 2:2], k vytrvalosti ujištěním, že »milost Boží, v kteréž stojí« [5, 12], je pravá. Proto jim sestavuje také jakýsi seznam pravidel [domácí řád
1Pet 2:18 -
1Pet 3:12 ;
1Pet 5:1nn]. Čtenáře nutno hledati v sev. části Malé Asie [Pontus, Galatie, Kappadocie, Asie a Bitynie], a to v oněch územích, kam Pavel nezasáhl svou misijní činností [sr. Sk. 16,7]. Odtud lze vysvětliti, že 1Pt se o Pavlovi vůbec nezmiňuje. Také se zdá, že pisatel epištoly nezná osobně ty, jimž píše. Tím spíše musel být známou autoritou.
Badatelé jsou na rozpacích, zda mají přijmouti autorství Petrovo při této epištole. Mnozí ukazují, že poměry předpokládané v epištole ukazují na dobu kolem r. 100 po Kr. Pisatel zná dobře Pavlovy epištoly [
1Pet 2:4 -
1Pet 2:8, sr.
Rom 9:32n;
1Pet 2:13 -
1Pet 2:17, sr.
Rom 13:1 -
Rom 13:7], osvojil si Pavlovy formule [na př. »v Kristu« 3,16; 5,10.14 a j.], zná Jakubovu epištolu, zná úřad starších, který sváděl k ziskuchtivosti [
1Pet 5:2], cítí, že poměr mezi starší a mladší generací je porušen. Epištola předpokládá, že křesťané na celém světě [5,9] procházejí těžkým utrpením, jsouce pronásledováni jako křesťané a snášejíce dokonce rozsudky smrti [4,19]. Babylon, o němž se pisatel zmiňuje, je patrně Řím [sr.
Rev 14:8] z doby císaře Domitiana [panoval 81-96]. Slovo »všetečný« v 4,15, které Žilka překládá »pletichář«, lze také překládat i slovem »udavač« před soudem. Mimo to se některým badatelům zdá, že je v epištole příliš málo o pozemském životě Ježíšově, předpokládáme-li, že ji psal Petr, který s Ježíšem chodil po Palestině [sr.
1Pet 1:8 ;
1Pet 5:1]. Kromě toho je nápadné, že SZ je citován vesměs podle LXX. Z těchto důvodů se domnívá Jülicher, že 1Pt je přepracovaná řeč nějakého římského učitele k přestouplým, snad řeč Silvánova, kterou někdo připsal Petrovi, když ve sborovém archivu našel poznámku »Po Silvánovi«, nebo nějakého neznámého učitele [Harnack], anebo nějakého Petra a Silvána z 2. stol., kteří měli náhodou společná jména s apoštolem a jeho pomocníkem. Do původního potěšujícího dopisu maloasijským křesťanům byla vpracována křestní řeč [1,3-4,11, podle Bornemanna prý na text Ž 34, sr.
1Pet 2:3 ;
1Pet 3:10nn].
Tyto důvody nepřesvědčují však celou řadu jiných autorit, které pokládají 1Pt za dopis apoštolův z Říma, napsaný před červencem r. 64. Poukazují na to, že se pisatel dovolává často příkladu Ježíše Krista, zvláště jeho utrpení [2,21nn; 3,18nn; 4,1; 5,1], jeho zmrtvýchvstání [1,3nn.11.21; 3,21], jeho příchodu v slávě a k soudu [4,5.13; 5,1.4.10], že se zmiňuje o svém vztahu k Markovi [5,13] a že epištola je osvědčena už listem Polykarpovým [† 155]. Zprostředkující stanovisko zaujímá Feine. Tvrdí, že epištolu napsal Silvánus, který vykonával jen přání Petrovo. Petr dal Silvánovi několik pokynů o tom, co má psát, ale provedení úkolu nechal už Silvánovi. Tak prý lze vyložiti jednak stopy petrovské, jednak pavlovské, ježto Silvánus byl průvodcem Pavlovým na druhé misijní cestě.
3. Obsah II. Petrovy. Účelem epištoly je upevniti víru v druhý příchod Kristův poukazem na souhlasné svědectví proroků a apoštolů.
Kap. 1.: Pozdrav 1,1-2.
Napomenutí ke vzrůstu ve ctnosti a poznání 1,3-11.
[Božského přirození účastni 1,4.
Přičinějte k víře své ctnost 1,5.] Odůvodnění epištoly 1,12-21.
[Máme přepevnou řeč prorockou 1,19.
Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé 1,21.]
Kap. 2.: Proti falešným prorokům.
Kap. 3.: Proti popěračům Kristova druhého příchodu 3,1-7.
Boží velikost a dlouhoshovívavost 3,8-13.
[Nechtě, aby kteří zahynuli 3,9.
Nového pak nebe a nové země čekáme 3,13.]
Závěrečná napomenutí k bdělosti 3,14 až 18.
[Mezi (Pavlovými) epištolami některé jsou
nesnadné k vyrozumění 3,16.]
4. Autor II. Petrovy. I konservativní protestantští bohoslovci se vzdali myšlenky, že by 2Pt pocházela od apoštola Petra přes nadpis epištoly [
2Pet 1:1], přes dovolávání se očitého svědectví [
2Pet 1:16nn] a tvrzení, že jde už o druhý spis [
2Pet 3:1]. Formou i obsahem liší se od 1Pt. Na místo naděje z 1Pt nastupuje »známost«. O pronásledováních se tu nemluví, závislost na Judově epištole je patrná [2Pt 2 je parafrází
Jude 1:3 -
Jude 1:18], mnoho pochází z Pavla, mnoho z I. Klementova listu, mnoho z apokryfního Zjevení Petrova. Vliv hellenismu je patrný ve výrazech »ctnost«, »poznání«, účastenství na Boží přirozenosti« a j. Zásadními popěrači druhého příchodu Kristova byli teprve gnostikové z 2. stol. Hlavním důvodem však proti autorství Petrovu je, že se dovolává sbírky Pavlových epištol, jíž ovšem užívali i gnostikové k popření učení o druhém Kristově příchodu. Je také příznačné, že se ve 2. stol. objevila celá řada pseudonymních spisů Petrových: Petrovo evangelium, Petrovo zjevení a Kázání Petrovo. Teprve Origenes [† kolem 251] se zmiňuje o 2Pt jako o sporném spise [Petr »hlaholí dvěma polnicemi svých listů«]. Církev syrská nepřijala 2Pt do svého kánonu. I Hieronymus [† 420] poznamenává, že někteří pravost tohoto listu popírají. Místem vzniku byla asi Malá Asie.
Zprostředkující názor zastává R. A. Falconer v Hastingově Bible Dictionary, který tvrdí, že epištolu napsal nějaký žák Petrův, který si vzpomněl na způsob, jakým jeho mistr bránil sbory palestinské proti saducejskému sensualismu a libertinismu, když se octl sám tváří v tvář podobné situaci v Malé Asii. Katoličtí bohoslovci o Petrově autorství epištoly nepochybují.
